***for English scroll down***

Ve spolupráci s Velvyslanectví Lucemburského velkovévodství vám zveme na výstavu grafik bulharského umělce Lyubomira Krasteva.

Práce Lyubomira Krasteva oscilují na hranici mezi industriální přítomností a imaginární archeologií budoucnosti. Jeho obrazy vychází z reálných objektů, které během procesu grafického přetváření postupně ztrácejí svou funkci a stávají se autonomními strukturami, osvobozenými od konkrétního času a místa.

Vystavené práce (2010-2017) tvoří raný cyklus, který pokládá koncepční základ autorovy pozdější tvorby.

Série Coils (2010–2012) a Against the Sun (2013) představují začátek tohoto bádání. V nich jsou průmyslové detaily objevené podél břehů Dunaje vyjmuty ze svého utilitárního prostředí a prezentovány jako formy, které existují současně jako dokument a abstrakce. Kabely, kovové prvky a konstrukce jsou pozorovány ve stádiu rozkladu a koroze. Světlo a čas postupně smažou jejich původní význam. Zbývá jen fragment hmotné kultury, který začíná fungovat jako znak.

V těchto pracích hraje lept klíčovou roli. Jeho pomalá a mnohovrstevnatá přirozenost mění obraz v pole vrstvení a eroze. Linie se chová jako stopa, zatímco povrch funguje jako nosič paměti. Tímto způsobem se průmyslový objekt transformuje z technického detailu do obrazu se symbolickou hustotou.

Tato transformace dosahuje kulminace v grafické instalaci The Industrial Temple (2016). Monumentální stavba, umístěná v prázdném a nadčasovém prostoru, se jeví zároveň jako stroj i architektura. Samotný název v sobě nese paradox – chrám průmyslového věku. Tento chrám však není místem uctívání, ale spíše pomníkem mizející výroby. Stává se symbolem systému, který nadále existuje pouze jako ruina sebe sama.

V díle Scar Field (2017) se perspektiva posouvá směrem ke krajině. Povrch země se jeví jako pole zlomenin, puklin a stop vnitřní energie. Červené pastelové linie protínají horizontální kompozici jako erupce pod zdánlivě klidným povrchem, zatímco saze a uhlíkový prach se šíří prostorem. Příroda se zde nestaví proti průmyslu, ale stává se prostorem, v němž se odhalují jeho důsledky. Zemská kůra se mění v archiv lidských zásahů.

V Krastevově díle se industriální objekt, krajina a abstraktní forma postupně prolínají. Evokují svět, v němž hranice mezi postaveným a zničeným, mezi technologií a přírodou, již není stabilní. Objekty přestávají fungovat jako nástroje a začínají existovat jako stopy.

V těchto stopách se objevuje možnost nového významu – budoucnosti, kterou si lze představit pouze skrze hmotné otisky přítomnosti.

Autorkou textu je historička umění Maria Vasileva

Lyubomir Krastev (nar. 1983, Ruse, Bulharsko) je vizuální umělec žijící v Plovdivu. Ve své tvorbě zkoumá transformaci průmyslových struktur a krajiny v prostory reflexe a zaměřuje se na procesy eroze, paměti a materiální proměny prostřednictvím kresby a grafiky.

***

Forms of Future Meaning

The works of Lyubomir Krastev unfold at the boundary between industrial reality and an imagined archaeology of the future. His images originate in real objects which, through processes of graphic transformation, gradually lose their function and become autonomous structures, freed from a specific time and place.

The works presented in this exhibition (2010–2017) form an earlier cycle that establishes the conceptual foundation of Krastev’s later practice.

The series Coils (2010–2012) and Against the Sun (2013) mark the beginning of this investigation. Industrial details found along the Danube are removed from their utilitarian context and reimagined as forms that exist simultaneously as document and abstraction. Cables, metal elements, and structures are observed in states of decay and corrosion. Light and time gradually erase their original meaning, leaving behind fragments of material culture that begin to function as signs.

In these works, etching plays a central role. Its slow and layered process transforms the image into a field of accumulation and erosion. The line behaves as a trace, while the surface functions as a carrier of memory. In this way, the industrial object shifts from a technical detail to an image of symbolic density.

This transformation reaches its culmination in the graphic installation The Industrial Temple (2016). The monumental structure, situated within an empty and timeless space, appears simultaneously as both machine and architecture. The title suggests a paradox—a temple of the industrial age. Yet this temple is not a place of worship, but a monument to disappearing production, a symbol of a system that continues to exist only as a ruin of itself.

In Scar Field (2017), the perspective shifts toward landscape. The earth’s surface appears as a field of ruptures, fissures, and traces of internal energy. Red pastel lines cut across the composition like eruptions beneath an apparently calm surface, while soot and carbon dust disperse through the space. Nature here is not opposed to industry, but becomes the terrain in which its consequences are revealed. The earth’s crust turns into an archive of human intervention.

In Krastev’s work, the industrial object, the landscape, and abstract form gradually merge. They evoke a world in which the boundary between the constructed and the ruined, between technology and nature, is no longer stable. Objects cease to function as instruments and begin to exist as traces.

Within these traces the possibility of new meaning emerges — a future that can be imagined only through the material imprints of the present.

Maria Vassileva

Lyubomir Krastev (b. 1983, Rousse, Bulgaria) is a visual artist based in Plovdiv. His practice explores the transformation of industrial structures and landscapes into spaces of reflection, focusing on processes of erosion, memory, and material change through drawing and printmaking.